IsKaM

Nešťastná láska, to je problém společný pro mnoho lidí, každým dnem lidičkové na zemi prožívají to samé - trápení z lásky, i když je to u každého třeba jiné. Neopětovaná láska, platonická, láska ve které vám ta druhá osoba ubližuje a ani neví, jak vás to bolí, vůbec si to třeba neuvědomuje.
Co se ale vlastně myslí pojmem Nešťastná láska? Každý člověk to bere jinak a tenhle název je obecný. Láska, co to je? Milovat? Mít rád? Líbit se? Tenhle pojem ale platí, dá se říci, pro všechna tři tato slova, někdo někoho miluje, ten mu ublíží a je z toho nešťastná láska, či jen někdo někoho má rád a je to zase stejné, nebo se zase někdo někomu líbí, jenže ten druhý naše city neopětuje a jsme zase u toho pojmenování. Či snad ještě jiné příklady, podob téhle "lásky" je mnoho a i když jsou všechny na první pohled stejné, vždy se v něčem liší.
Proč si lidé navzájem ubližují a proč, když se človíček do nějaké druhé osůbky zamiluje, tak proč ta druhá osoba neopětuje naše city? Proč některé lidi dělí taková dálka, vždyť vztahy na dálku jsou tak složité a bolestné.
Láska je velmi vážná nemoc, u každého má jiné stádium. U někoho je šťastná, takže je nám tahle nemoc ku prospěchu, ale pozor na to, když je nešťastná, lidé kolikrát kvůli lásce dělají velké hlouposti, kterých později litují. Díky lásce létáme v oblacích, ale i z nebeských výšin se dá rychle a tvrdě snést na zem a zase se vrátit do kruté reality.
Po světě chodí stovky, tisíce lidí, které trápí tato hrozná nemoc, která má tak krutý název Nešťastná láska, tito lidé se jí nemůžou zbavit, protože to není tak snadné. Bylo by tak lehké říci si: "Nemiluji, nemám rád/a, nelíbí se mi," a najednou by to byla pravda, ze dne na den byste na něj/ni zapomněli. Jenže tohle nejde, tedy ve většině případech, je možné, že by se to někomu náhodou mohlo povést.
Jak je ale pěkné být do někoho zamilovaná/ý. Na tom druhém nevidíte ty jeho zápory a hledáte jenom klady, zápory se snažíte přehlížet, no a když se od něj snažíte odmilovat, tak zase hledáte ty zápory a snažíte se přehlížet klady, jenže to je mnohem těžší.
Nešťastná láska bolí. Moc bolí. Bere vám sílu. Tedy možná ne vám všem, já jen píšu to, co si myslím. Možná si myslíte, když jste nešťastně zamilovaní, že tohle je vaše jediná velká opravdová osudová láska, to on/a je ten/ta pravý/á, jinou už nenajdete, ale to je velký omyl, říká se to lehce, když vám ostatní radí, zapomeň na něj/ni, jsou na světě i lepší, je to sice pravda, ale kdo v té chvíli nešťastné zamilovanosti chce myslet na někoho jiného, když si myslí, že ten jeho vyvolený/á je ten nejlepší na světě. Ale nikdo není nejlepší ani nejdokonalejší.

Člověk může patřit člověku asi tak málo jako země nebo vzduch. Je to tak zjevné a přesto té iluzi stále podléháme jako srnci v říjnu. Člověk jediný je schopen si do důlsledku uvědomit smysl své radosti i utrpení. To a ne rozum nás odlišuje a dělá z nás lidi. Láska jako taková je těhotná utrpením. Láska mezi mužem a ženou dvojnásob. Je naše volba, zda a jak moc budeme milovat. Je pošetilé hořekovat, když přijde zákonitý díl utrpení, protože ten je spravedlivě odměřován dílem lásky. A kdo si neuvědomuje, že odvaha k letu je odvahou k pádu, neměl by se pouštět příliš vysoko. Ale je tady ještě jeden člověk. Ten druhý. Ne, nezradil nás. Alespoň ne o mnoho víc než my jeho. Oba dva jsme nejspíš podlehli té svůdné iluzi, že člověk může patřit člověku. Je naší lidskou povinností přijímat utrpení stejně důstojně jako slast milování, a pokud jsme opravdu milovali člověka a ne jen svou vlastní rozkoš z lásky, bez váhání se budeme snažit převzít část jeho tíže na sebe. Konec konců, je to dobrá příležitost k tréningu. A pokud máte pocit, že je to to nejhorší, co jste v životě zažili, je to i dobrá příležitost zamyslet se nad plností svého života.