Matka Tereza:
Hymna života
Život je šance - využij ji
Život je krása - obdivuj ji
Život je blaženost - užívej ji
Život je sen - uskutečni ho
Život je výzva - přijmi ji
Život je povinnost - naplň ji
Život je hra - hrej ji
Život je bohatství - ochraňuj ho
Život je láska - potěš se s ní
Život je záhada - pronikni ji
Život je slib - splň ho
Život je smutek - překonej ho
Život je hymna - zpívej ji
Život je boj - přijmi ho
Život je štěstí - zasluž si ho
Život je život - žij ho.....http://www.youtube.com/watch?v=WpYJ6SLaZNQ
Co jsou to emoce a kde vznikají?
Co jsou to emoce a kde vznikají?
Emoce zná z vlastní zkušenosti každý z nás. Hněv, radost, smutek, strach, ale i lítost jsou emoce, které jsou každodenní součástí lidského života. Je to zvláštní druh zážitků, jakési „pohnutí mysli“, které v nás vzbuzuje příjemné či nepříjemné pocity a dává nám určitou dávku (míru) vzrušení. Dalším charakteristickým znakem emocí je jejich osobitý zážitkový obsah (to co prožíváme, když máme strach, radost, zlost apod.), který neumíme či lépe řečeno nemůžeme plně vyjádřit slovy. Vymysleli jsme si proto různá přirovnání jako „strachy se mi třásly kolena“, „hrůzou mi vstávaly vlasy na hlavě“, „skákal jsem radostí dva metry vysoko“ či „byl jsem v sedmém nebi“. I definice emocí se různí autor od autora. H.E.Jones kdysi výstižně prohlásil, „že každý ví, co to jsou emoce až do doby, kdy se emoce pokusí definovat.“ C.E.Izard definoval emoce „jako primární motivační systém člověka“. Další z definic zase uvádí, že „emoce jsou psychické procesy vyjadřující subjektivní vztah člověka k jeho vlastním projevům i okolním jevům a situacím“. I přesto, že neexistuje jednotná definice emocí, odborníci se shodují „alespoň“ v jejich následujících znacích:
* emoce jsou maximálně subjektivní (z osobního pohledu) záležitostí - dva totožné podněty mohou u různých jedinců vyvolat různé emoce (například nepřijetí na školu může u jednoho jedince vyvolat lítost a smutek, u druhého naopak vztek a zlobu)
* slovy jsou těžko vyjádřitelná
* jsou univerzální, tzn. že doprovázejí všechny druhy duševní činnosti
* jsou aktualizovány konkrétní situací v daném okamžiku
* jsou neopakovatelné - vjem, který v nás emoci vyvolal si můžeme znovu „přehrát“ (vybavit) ve vědomí, ale stejné city nikoliv, ty se s prožitým obsahem mění
* jsou podmíněné, setrvačné – například, když učitel znepříjemní žákovi nějaký předmět, může se prožívání nepříjemných citů objevovat v tomto předmětu i poté, kdy ho učí jiný učitel
* většina emocí jsou polární (protilehlé), například láska x nenávist, radost x smutek
* jsou smíšené (ambivalentní), například láska v nás vyvolává pocit radosti a štěstí, ale i strach o milovanou osobu, žárlivost a jiné
* vnímáme jej ve dvou protipólech - příjemné x nepříjemné
* jsou obtížné přístupné nestrannému (objektivnímu) rozboru (analýze)
Kde vznikají emoce?
Již v době starověkého Řecka a Říma poukazoval slavný lékař Galenos na vztah mezi emocemi a mozkem. Tenkrát mu lidé nevěřili a zastávali Aristotelův názor, že sídlem emocí je srdce. Dnes již víme, že mozek se opravdu významným způsobem podílí na vzniku a formování emocí a spousta odborníku jej považuje i za jejich „sídlo“. Například díky strukturám mozkového kmene jsme schopni rozlišit emoční signály (podle významu). Obsah emočnímu signálu zase dává limbický systém, který je zodpovědný také za naši reakci, řízení a kontrolu emočního průběhu. Nejvíce se limbický systém významným způsobem podílí na emoční paměti (umožňuje nám interpretovat naše vzpomínky) a hodnocení emocí (příjemná či nepříjemná, ohrožující atd.), vyvolává v nás (navozuje nám) pocity strachu, zlosti či pohody. Další důležitou součástí mozku ovlivňující emoce jsou bazální ganglia. Ty zastávají jakousi kontrolní, resp.regulační funkci emocí („drží naše emoce na uzdě“). Zpracovávání a vyhodnocování emočních reakcí (například ve tmě v nás nejasný stín vyvolá strach, který zmizí poté, co zjistíme že se jedná o pouhý strom a nastane pocit uvolnění – úlevy) mají „na starosti“ projekční části mozkové kůry.
Smutek a samota
Smutek a samota
jsou dva pocity, kterým nikdo neuteče. Každý si je ve svém životě párkrát ochutná. Jejich chuť je hořká a barva nejčernější. Nečetla jsem sugestivnější vyznání, než jaké napsal kamarád Hemenex. Jeho vyznání i samotné téma zasluhují samostatnou stránku a já děkuji Rosťovi alias Hemenex, že svolil k zveřejnění. Smutek o samotě,
Smutek a Samota, dvě slova, každé o šesti písmenkách.
Co všechno však skrývají, co všechno nám říkají! Nejdříve každé zvlášť.
-------
Samota.
Samota ta příšerná, nepřirozená věc. Vždyť nikdy nejsi sám.
Když se rodíš, jsi ty a máma, když umíráš, jsi ty a smrt.
A to mezitím?
Buď žiješ - pak to je v pořádku a taky nejsi sám, nebo přežíváš - a to si sám, to je špatný. Sám můžeš být na vysoké hoře, na dně moří, ve vesmírné lodi či uprostřed buše, ale samota hrozí i uprostřed měst a sídlišť, v rodinném kruhu a i v posteli - i když v ní nejsi sám.
To bolí. A moc. A bolest zůstává ať děláš co děláš. Akupresura a ani žádný prášky ti nepomohou. Díváš se na někoho, můžeš se ho i dotknout a přesto jsi zoufale sám. Tak zoufale někoho hledáš, že přijmeš kohokoliv, jen abys nebyl tak sám - třeba i smrt (když máš dost odvahy). Když nemáš, tak dál - přežíváš. Sám sebe za ruku nevezmeš, nepohladíš, nepochválíš, neutěšíš, ne...
Samota,
Sám Ota, Sám Jirka, Sám Ondra, Sám On, Sám Rosťa
(tak tady to je - konečně), Sám ...
Už vím jak vzniká.
Samota - děvka, která se každému nabízí - za pěťák, za pivo, za-darmo... Má bratra (ještě horšího snad).
-------
Smutek.
Je kaňka, která se pomalu ale jistě rozpouští v tvém nitru. Pomalounku, nespěchá, má čas, už ji neutečeš - nosíš ji stále v sobě. A kaňka roste a roste, pomalu ale jistě s každou tvou prohrou. A čím ji máš v sobě větší, tím častěji a snadněji prohráváš. A pak. Pak se hráze protrhnou..
A kočky si odsedají a psi (ty cítí) ti lížou ruce - jak starci a mrzákovi. A ty, dál jak slavík v kleci na klíček, kterému by stačil malíček, dál žiješ, jakobys skládal uhlí. A slzy v očích již vyschly, jak, jak naděje na uzdravení.
-------
Ruku v ruce dál kráčí světem. Společně loví, jak vlci,
a jejich moc a síla roste. Sourozenci v prokletí. Bratr a sestra.
Smutek a Samota.
Třináct písmen dohromady, co si vlastně ještě můžu přát. Ideál. Vždy spolu a nikdy se nezradí. Ideál.
Když jeden nemůže druhý hned zaskočí. Ideál. Jak pro koho.
-------
Dík. Já nechci. Já slyšel o léku.
Teď zpoceným srdcem nervózně žmoulám recept (to znám - kolikátý už !) a hledám už jen Samaritánku, která jediná ho dokáže namíchat - snad.
A tak Samaritánky hlaste se (na mé adrese). Platím hotově a hned (jakmile lék zabere), sám sebou.
Proč?
Protože toužím, moc toužím potom léku, nekonečně mnoho toužím po lásce a něze.
Láska s sebou přivede porozumění a něha radost. A proto po nich tak toužím. Po nich, po tom léku, který mi snad zabere. A proto se hlaste. Proto Vás volám. May day. Protože smutek o samotě je smutek o samotě a já jej poznal.
Já vím co to je
Smutek o Samotě.
Smutek o Samotě
Smut. o Sam.
S.O S.
SOS
!!! ??? !!!
Komentáře
Přehled komentářů
před mnoha lety jsem k tomuto vyznání dopsal ještě jeho pokračování. Pokračování o jejich společném potomkovi - O Strachu. Chceš si ho přečíst?
pokračování
(Hemenex, 6. 11. 2018 16:53)